Pracovní vyučování je pro mnohé nezasvěcené předmět odpočinkový, relaxační a snad i zbytečný, vždyťse tam dělají činnosti, které děti v životě nebudou potřebovat. Není přímo zaměřen na intelekt a získávání vědomostí, ale pracuje se tam „jenom rukama“. Proč je vlastně v dnešní technické době takový předmět na waldorfské škole vyučován? Náš intelekt se však zdaleka neutváří jen tím, že se zaměříme přímo na intelektuální výchovu- ten kdo umí dobře pohybovat prsty, má i pohyblivé ideje a myšlenky a lépe proniká do podstaty věcí.
Děti zpracovávají nejrůznější materiály: vlnu, plst, látky, papír, vosk, hlínu, dřevo. Nevědomě také zpracovávají samy sebe. Opatrný může být nucen stát se smělým, zbrklý uvážlivým, kdo má slabou vůli, může ukázat vytrvalost, svéhlavý je nucen se přizpůsobit materiálu.
Natěšení páťáci se po čtyřech letech zpracovávání měkkých materiálů s elánem vrhají do vyřezávání. Konečně něco pořádného, pochvalují si páni kluci. Jejich odvaha a radost z práce je zřetelná i na jejich prvních výrobcích- skřítcích. Pod nožíky jim pak postupně vzniká celá skřítčí vesnička.
Šesťáci se po loňských průpravách cvičí v trpělivosti a jemné zručnosti při vyřezávání ze syrových větviček. Hledání správných proporcí ptačího těla spolu s uměleckým opracováním právě té jejich větvičky tak, aby výsledkem byl ptáček „vyrostlý“ z větve lípy či topolu je plně zaměstnává.
Sedmáci bravurně opracovávají lipová, tisová a dubová vajíčka, zvládají již práci nožem i dlátem. Také se projevují budoucí „inženýři“ při navrhování a realizaci mechanických hraček. Ti odvážní se nebojí opracovávat ani pořádné špalky smrku- budoucí lavičky na chodby.
Užité umění, tak by se mohlo nazvat téma osmého ročníku. Mísa, spojení krásy a praktičnosti. Dokonalé opracování konvexních a konkávních ploch, k tomu vnímat „vůli“ dřeva, jeho růst i nepravidelnosti, to jsou překážky, které vyžaduje nemálo úsilí a vytrvalosti. Jediné neuvážené klepnutí může pokazit žádaný tvar. Tehdy nastává pro žáka ( i pro učitele) rozhodující okamžik. První reakcí bývá dřevo odhodit. Pak se ale často ocitá žák stále ve stejné situaci a stěží může práci dovést do konce. Dokáže-li však i takovou práci dokončit, překonává sám sebe.
Přenesení částí lidského těla do dřeva, uvědomění si proporcí, týmová práce. Deváťáci tak mohou zúročit všechny dovednosti z dřevořezby při vyřezávání loutek. Najdou odvahu s nimi i vystoupit a sehrát loutkové divadlo?
Když se nám hodina řezby vydaří, říkám si: „Budou mít chuť řezbařit i ve svém dalším životě? Nebo jakkoli jinak tvořit, realizovat se s radostí. V pracovním vyučování jim k tomu ukazujeme cestu, zbytek záleží na nich.