Mgr. Daniela Fialová
třídní učitelka
Motto: „Hledáš-li sám sebe, hledej venku ve světě, hledáš-li svět, hledej sám v sobě.“ R. S.
Myšlenky waldorfského vzdělávání kolem mě nenápadně kroužily již před dvaceti lety. Nejdříve jsem vystudovala obor Základy humanitní vzdělanosti – zaměřený na dějiny umění na pedagogické fakultě UJEP, kde jsem se poprvé seznámila s přednáškami Rudolfa Steinera. V té době jsem se také úplně náhodou ocitla na pobytu waldorfských dětí, které se tenkrát připravovaly na řeckou olympiádu a přišlo mi to jako něco neskutečného.
Při studiu pedagogické fakulty oboru učitelství pro 2. ZŠ jsem pak zpracovávala seminární práci na téma waldorfský učitel, jejímž závěrem bylo, že je to povolání nebo lépe řečeno poslání, velmi záslužné, obdivuhodné, ale vlastně ve svém rozsahu nemožné zrealizovat.
Později jsem se svou starší dcerou chodila do mateřského centra, které vedla inspirativní žena, která se právě o založení waldorfské školy snažila, zde jsem si poprvé přičichla k voskovým bločkům a nechala na sebe působit eurytmii. Všechna setkání s waldorfským vzděláváním byla velmi příjemná, ale byl to jen letmý dotyk, šlo to jen kolem mne a láskyplně mne pohladilo, vlastně bych si nikdy nedokázala představit, že bych toho mohla být součástí.
Má cesta vedla nejprve do ekologické organizace Čmelák, kde jsem měla na starosti ekologickou výchovu, později vedení celé organizace, dále jsem pár let strávila vedením Krajské protikorupční organizace, abych se nakonec dostala příležitost, učit na waldorfské škole.
Všechna má dosavadní práce mě velmi obohatila a měla jsem zde možnost potkat spoustu inspirativních a zajímavých lidí a zažít zajímává setkání. Ale až studium tříletého semináře pro waldorfské učitele mě nasměřovalo na vědomější práci na sobě a postupně jsem začala objevovat dávno zapomenuté, a oprašovat „věci“ které jsem nechala povalovat v koutě své mysli a duše. Největším mezníkem mého života bylo pak narození mých dcer a dodnes jsou mými největšími učiteli. Stejně jako můj manžel, který mi každý den nastavuje s velkou pečlivostí zrcadlo, abych náhodou neodlítla někam do vesmíru.
Díky rodičům, kteří mi dali důvěru a svěřili mi svůj nejdražší poklad a waldorfským dětem, které rozšířily mou rodinu, mohu denně společně s nimi pít z pramene waldorfského vzdělávání a společně s nimi prozkoumávat svět a nahlížet do jeho tajných zákoutí. Inspirují mě k hledání nových cest a příležitostí. Nesmírně si vážím této příležitosti a téměř denně si říkám, zda to není příliš velká opovážlivost! Děkuji.