Když se dcerky někdo ptá, co se už ve škole učí, odpovídá: „…my si tam spíš hrajeme, zpíváme a říkáme pohádky …“ . Přitom si doma vymýšlí početní úlohy, zpívá anglicky a německy a píše tiskacím vánoční přání babičce na Moravu…. a to je to, co se mi na tom nejvíc líbí.

Jsem nesmírně ráda, že se moje dcera může vzdělávat a rozvíjet ve waldorfské škole. Je tam šťastná. Školu vnímám jako společenství, které se snaží rozvíjet děti nejen v intelektuální, ale i v umělecké oblasti, děti se učí zodpovědnosti, porozumění a rozvíjí empatii. Myslím, že budou lépe připraveni pro život, aby ho prožili naplněni spokojeností.

Začala epocha matematiky a syn si ji přirozeně nosí domů. Takže koláč dělí na čtyři čtvrtiny, ne na blíže neurčené kousky jako dřív, počítá, násobí a dělí najednou úplně všechno.

S výběrem této školy jsme nesmírně spokojení my rodiče i dcera. Je skvělé pozorovat, jak chodí ze školy šťastná. Mnoho informací o vyučování se od ní sice nedozvíme, ale vidíme jak si užívá nabytých znalostí a neustále si je s radostí sama opakuje nebo se dokonce pochlubí sestřenkám.

Syn přišel ze školy nadšený, že se učili háčkovat na prstech. Dopadlo to tak, že jsme celé odpoledne háčkovali všichni.  U toho však jeho nadšení neskončilo. V noci se vzbudil, aby mohl ve své rozdělané práci pokračovat a ráno, ač jindy je velmi těžké ho dostat z postele, o šesté hodině svítil lampičkou a k mému překvapení háčkoval 🙂

Jonášek mi nadšeně hned za branou školy hlásí, ze má domácí úkol! Doma si cvičí sám psaní čísel a domácí úkol dělá sám od sebe a bez pomoci. Někdy nám zase s nadšením recituje říkanky, které se ve škole naučil.. zdá se, že ho to ve škole moc baví 🙂

Dcera s radostí a sama přirozeně pokračuje v učení i doma. Je krásné s ní sdílet její nadšení. Být součástí školních akcí nám dává možnost společně prožívat její první třídu.